Klíč od zahradníka

BYLO BY DOBRÉ,

kdybyste – až dočtete – řekli, ano, je to tak, básnířka to pověděla i za mě. Svědčilo by to o tom, že nejste z čtenářů, kteří jen přeběhnou řádky – jste vnímatel poezie a toho, co je pro tento literární žánr specifické.

Romanopisec tvoří příběh, básník povyšuje svá poznání do vyšší dimenze. A v tomto prostoru – i když mluví za sebe – poznáváme sami sebe.

Měl jsem štěstí sledovat básnickou tvorbu Radky Váňové od samého začátku. Bylo patrné, že bude básnířkou přitlumeného, niterného výrazu, básnířkou srdce: Proti proudu času žij životy své,  jen v srdci je království Tvé.  / báseň Království /

Ale cožpak srdce a jeho cit nejsou samy o sobě rozsáhlý filozofický systém? Básnířka o tom přesvědčuje i ve své třetí sbírce KLÍČ OD ZAHRADNÍKA. Je to sbírka milostné poezie, ale zároveň v ní autorka dokazuje, jak vyspěla v chápání sebe a světa, sebe ve světě. Říká to třeba v básni Poznání: Sebe nikdy nemíjíš.

Verš Radky Váňové je sdělný, neklade překážky pseudomoderními zašifrovanými výrazy, které čtenář těžko luští. Ve sbírce KLÍČ OD ZAHRADNÍKA pootevřela vrátka srdce klíčem svého básnického vidění.                                         

                                                                                                                                                                                          Ladislav Muška