z nejnovjší tvorby - z připravované sbírky KRUHY aneb v sobě učím se číst

14.08.2013 11:36

Mít svůj měsíc

chytila jsem měsíc
na kafe
pod větví toho starého ořešáku
díval se na mě
nezeptal se
smím?
tak jsem ho lapila
a upíjím
bez cukru a s měsícem
odlila jsem si i do podšálku
mám teď měsíc v každé dlani
 

do svítání

Na schodech

do dnes na nich sedávám
mé schody do nebe
říkala jsem jim
jen tak naoko pro sebe
a ty ses smál
když jsi počítal
a sestupoval níž a níž
až k těm dveřím
kovaným
jež bránou do pekel jsi zval
a já si přála
aby ses okem jiným podíval

proč nevidíš
že je všude kolem tebe
a já sedím na samém kraji

nebe

Zapomněnka

setřela jejich slzy
a slyšela je zase se smát

život jsou cesty
a každou se můžeš dát

prý odnikud nikam je blíž
když
-
vykročíš

setřela jejich slzy
a zapomněla se ptát

mají se slzy utírat?

Ve verších dýchají

Myslíš snad,
že Básníci dumají
jak slova poskládat?

že trápí se tím,
zda budeme je číst?

Vlastní krví skrápí bílý list
jinak nemohou

slova z nitra se derou

ten kdo brk v ruce držíval
ve verších život prožíval

Hlubina

Život? Hlubina,
do které se nořím.
Tónina,
kterou sama tvořím.

Zvolna klesám, žádný vzdor,
barva houstne, sílí tón.
Padám výš, za obzor,
Já, Archimédes či Platón?

Pár kapek snad zbylo,
na mé kůži třpytí se,
co v hloubi skryté bylo,
skrze bolest rodí se.

Souzvuk

Zemře-li tvé srdce, dám ti svého půl,
nevstaneš-li sám, pak budu i tvá hůl.

Mlč se mnou

k čemu slova jsou?
vzlétnou a zhynou
mluv se mnou beze slov
a duše v jednu splynou

Blázni pod křížem

děvka zaprodaná
ač nevzpomene
svého pana
s každou nocí
modlí se

bezvěrec
pod křížem
holýma rukama
vzývá den
co s každým ránem
rodí se

pán v kočáře
zlaté kříže
oltáře
nastavuje prsten pečetní
roucho však rudé
obětní

kdo je ten slepec
kulhavý
co světem bloudí
skuhravý
rád by mnohému nadeběh´
však

nestačí mu dech

Tančím se svým stínem

tančím se svým stínem
pod korunou lípy stoleté
až sami v sobě zhynem
zrodíme se

nikoliv z poupěte

tančím se svým stínem
na rytmy jež z nitra zní
s otevřeným srdcem
v jedno splynem´

nad hlavou slunce polední

tančím se svým stínem
pod nohama vratké kamení
to, jež z balvanu se drolilo
jak srdce mé se

po staletí rodilo

tančím se svým stínem
pod korunou lípy stoleté
až sami v sobě zhynem
zrodíme se

a Já vykvete

Variace na téma TANČÍM

a tak tančím
jiného nic mi nezbývá
tančím, z čela mi stéká pot
a tužce se ztupil hrot

***

mezi vločky na parapetu
patu, špičku nepopletu
tančím lehce, přidám větu
Gravitace? Múza vletu

***

tančím, na kapce co umrzla
čas prý v zimě zastavíš
jedna holka potrhlá
co stále za zrcadlem má svou skrýš

Modlitbu po vlasech posílám

v nejvyšším bodě svého žití
po větru vlasy rozplétám
a s nimi bolest

kterous´ je jako pentlí omotal

rozpouštím vlasy
a vítr
ten marnotratník
je svými prsty rozčesal

v nejvyšším bodě svého bytí
po větru bolest posílám
a prosím

kéž oázu v sobě nalézám

Chtěla bych být cestou

chtěla bych být cestou polní
krokům pevnou půdu dát
z polí do kopců vystoupat
krok se zvolní
mysl otevírá
a Já v já
pevněji spočívá

středem lesa chtěla bych vést
cítit, jak sedá chlad
když stíny na mě padají
a stromy se smějí objímat

krokům vrcholy přiblížit
místa, kde mnohého se nedostává
kde  já je nic a tepe hlava
Já v sobě objevit

Po kapkách

Jako kapka medu
po tvé kůži stékám
jako kostka ledu
žhavé tělo
svlékám

jako Fénix z popela
touha
co touhou být už nechtěla

zralé mango
voda chladivá
svůdné tango

zlomenina tříštivá?

Přiměj mě tančit!

Prožeň mnou očistnou vichřici
ať vymete vše, co srdce bolí.
Duši mám vzpurnou, tančící,
já, solný sloup, vprostřed polí.

Strom i já uprostřed stojíme
do kmene jeho prorůstám,
cítí co trápí srdce mé,
hladí mě mechem, obrůstám.

Vyrvi mě z toho objetí,
sešli blesk a za ním hrom,
ať rozjasní se vzápětí,
nechci býti více strom.

Více na: www.liter.cz/sbirka-3342