Anotace
Básnické výpovědi: Křídla (2006), Hovory s duší (2008), Klíč od zahradníka (2010)

Jde o pozoruhodné soubory básnických svědectví, v němž jednotlivé sbírky na sebe navazují a současně se prostupují nejen tématicky, ale také v zesilující naléhavosti svého hlasu. Bude proto velmi ochuzen ten, kdo se chystá seznámit s verši Radky Hryzové jen povrchním „nahlédnutím“. Rovněž omezenou radostí bude obdarován čtenář, který se zdrží pouhým „zamyšlením“ nad obsahem některých vybraných básní. Poselství těchto veršů nabídne totiž čtenáři obrysy meditačního prostoru teprve při vícekrát opakované snaze o „prožití“ všech tři souborů v jednotném celku. Pak se náhle objeví jako v zrcadle aktuální poznání sebe sama v nečekané podobě.

V první sbírce zve autorka čtenáře k zamyšlení nad některými disharmonickými složkami lidského života. Jde např. o jeho naděje a propady, projevy odpovědnosti a povrchnosti, materialistickou a spirituální orientaci. Básnířka podněcuje k překonávání těchto rozporů „rozvázáním osobních křídel“, k hledání východisek „v něčem mezi nebem a Zemí“.

Druhá, skladebně uspořádaná sbírka, má významově stupňující kompozici. V souboru nazvaném „Pod křídly“ autorka přiznává svou obavu, že její podněty se mohou zdát v konfrontaci se současnou realitou neobvyklé; přesto je přesvědčena o věčné platnosti jejich společného základu: mezilidské lásce. Na této cestě vybízí k vytrvalosti, ke sjednocování sil a vytváření vzájemné důvěry. – Další část, pojmenovaná „Štěstí a slzy“, je jakýmsi povzbuzujícím itinerářem, který orientuje čtenáře od sebereflexního poznávání kořenů vlastního života směrem k hodnotám přesahujícím každodennost. – Závěrečný soubor „korunuje“ tuto druhou sbírku veršů. (Však mu také byl přisouzen název celé knihy.) Povzbuzuje k hledání podnětů, které trvale vedou k zachování dosažené úrovně poznání a k udržování hodnot duchovně proměňujících člověka.

Třetí sbírku zdobí symbolický titul, jehož obsah čtenář postupně odhaluje v prostorových – vzájemně komunikujících - dimenzích mezi pozemskými drahokamy (často nečekaně ozářenými erotickými jiskrami) a nebeským svitem hvězd. V rámci této obrazné duality probíhá veškerý lidský život. Jen člověku zcela nepoučenému je proto zatěžko vstřícně přijímat nejen květy radosti, ale také trny trápení, kterými jeho pozemské putování zcela zákonitě prochází.

V celém dosavadním díle básnířky nejde o abstraktní filosofické přemítání ve složitých poetických formách. Prosté lyrické verše nabízejí poznatkově přístupné obrazy; také svědectví o reáliích života mají konkrétní podobu. Čtenář brzy získává přesvědčivý dojem, že básnířka tu vypovídá o jím prožívaném světě, o jeho nejniternějších úvahách, o závažných osobních prožitcích pohody, nebezpečí i obav – a to vše nabízí v nových dimenzích a překvapivém světle poznání. Veršům tryskajícím z takového pramene je zákonitě vlastní zázračná moc proměny života.

autor JB-pha